Lipicán
Ačkoli je bílý lipický kůň nerozlučně spojen se slavnou španělskou vysokou školou ve Vídni, chová se po celém území někdejší Rakousko-Uherské říše. Koně pro školu se vychovávají v rakouském hřebčíně Piber u Štýrského Hradce, ale státní hřebčíny v Maďarsku, Rumunsku a Československu se také specializují na chov lipicána. Přirozeně, že jde o přirozené typy a malí piberští lipicáni rozhodně nejsou v převaze. V Maďarsku se např. chová větší pohyblivý kůň jako světlý kočárový. U nás se chová na Slovensku, zejména v podhůří a slouží jako kůň jezdecký, kočárový i pracovní.
Původ:
Plemeno dostalo jméno podle Lipice (nedaleko Terstu) v Jugoslávii, odkud pochází a kde se stále chová jako národní kůň Jugoslávie. Hřebčín i chov vznikly roku 1580, základem byli děvět španělských hřebců a 24 klisen dovezených dovezených z Iberského poloostrova na rozkaz arcivévody Karla II. Jeho cílem bylo získat pro vévodské stáje v Štýrském Hradci a pro dvorní stáje ve Vídni dostatečně velké koně. Španělská škola (jmenuje se tak proto, že zde z počátku jezdili španělští koně) byla založena roku 1572 v dřevěné jízdárně poblíž císařského paláce, proto, aby se zde šlechtici učili klasickému umění jízdy. Současná škola je v Zimní jízdárně postavené na rozkaz Karla VI. a dokončené r. 1735.
Stavba těla:
Hlava:
Hlava je pěkně utvářená a je na ní někdy patrný arabský vliv. Klabonos nebo poloklabonos je však dědictvím po španělských předcích.

Trup:
Trup je kompaktní, hluboký a svalnatý, s dostatečnou hlubokou hrudí.
Nohy:
Pro lipicány jsou charakteristické krátké, silné nohy s plochými klouby, dobrými kostmi a pevným kopytem. Je to památka na kamenitý vápencový kraj kolem Lipice.
Záď:
Ač nemá stavbu rychlého koně, je lipicán ideálně přizpůsoben požadavkům vysoké školy, právě pro silnou záď. Jemný, hedvábný ocas je vysoko nasazený.

Plece:
Kohoutek je často málo výrazný a tomu odpovídá i utváření plece s ktrátkou strmou lopatkou, což je vhodnější pro zápřeh než na jízdu. Z toho vyplývají i typické chody s vysokou akcí.
Celková stavba:
Lipicán, zejména piberský typ, připomíná spíše všestraně malého užitečného koně, koba. Větší vliv plnokrevníka se projevuje u maďarského typu, který je rychlejší a pohyblivější
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Zbarvení!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Povolena je pouze barva bílá, hříbata se rodí černá nebo hnědá. Příležitostné jiné zbarvení svědčí o vlivu cizí krve. Občas se vyskytují hnědáci, o nichž se tvrdí, že byli dříve také užívání ve španělské škole.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Délka života!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Lipický kůň dospívá pozdě, ale je pozoruhodně dlouhověký. Mnozí hřebci ze španělské školy pracovali dobře ještě ve věku dvaceti let.
!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Pět hřebců!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Chov lipicánů je založen na pěti základních liniích, založených těmito hřebci: Pluto (1765), býlí španělský kůň z Frederiksborgu; černý Conversamo (1767), neapolitán; plavý kladrubák Favory (1779); býlí arab Siglavy (1810) a Maestoso (1819), kříženec španělského a neapolského koně. Potomci těchto hřebců se dosud udržují ve španělské škole a 14 z originálních 23 rodin žije v Piberu. U nás se v hřebčíně Topolčianky uplatňují hřebci z linie Favory, Conversano a Neapolitano, méně Pluto, Maestoso a Siglavy.





Pěkný koníček.Takového bych si přála